Hledání vysvětlení
Žena před tím výjevem doslova ztuhla.
Manžel položil tašky na zem a prošel kolem ní, aniž by si v první chvíli čehokoliv neobvyklého všiml. Pak se ale otočil, sledoval její ztuhlý pohled a překvapeně svraštil čelo.
„Co to proboha je?“ zeptal se s neskrývaným údivu.
Žena mu neodpověděla hned. Měla totiž plné ruce práce s tím, aby sama sebe v duchu přesvědčila, že jde o úplně neškodnou věc. Možná je to jen trocha staré špíny, zbytek stavebního materiálu po rekonstrukci nebo něco, co uklízečky při úklidu jednoduše přehlédly. Hotely bývají plné zvláštních drobných nedokonalostí, pokud se člověk dívá dostatečně pozorně.
Jenže tohle tak vůbec nepůsobilo.
Působilo to… úmyslně umístěné.
Učinila několik opatrných kroků směrem k tomu objektu. Pomalinku a velmi obezřetně.
Předmět byl pevně přichycený ke zdi, jako by na ní sám od sebe vyrostl nebo ho tam někdo velmi pečlivě přilepil. Nebyl plochý jako zaschlá omítka. Měl jasný rozměr, hloubku a téměř plastický, vysoce propracovaný tvar. Žena se naklonila blíž a detailně ho zkoumala, přičemž se zoufale snažila najít jakékoliv logické vysvětlení, které by konečně uklidnilo ten nepříjemně svíravý pocit, který jí začínal stoupat v hrudi.
„To je pěkně hnusné,“ ozval se za ní manžel. „Pravděpodobně nějaké hnízdo od hmyzu.“
To jediné slovo – hnízdo – jí okamžitě nepříjemně sevřelo žaludek.
Nechtěla tomu věřit. Ale jakmile to manžel jednou vyslovil, už tu děsivou myšlenku nemohla dostat z hlavy.
Stáli tam oba poměrně dlouho a nehnutě na ten útvar zírali, jako by jim měl při dostatečně dlouhém pozorování sám odhalit svůj skrytý účel. Ticho v pokoji najednou znatelně zhoustlo. Už to nebylo to příjemné zklidnění, které člověk od zasloužené dovolené očekává. Byl to spíše ten mrazivý moment ticha těsně předtím, než se odhalí něco velmi nepříjemného.
